Historie

Šlajchrt a autoškola nebo autoškola a Šlajchrt, v každém případě pokud tato dvě slova vyslovíte, jedná se o kus historie. Doufám ale, že i v dalších letech budeme úspěšně pokračovat  v tom,  co můj otec kdysi započal.

Historie se začala psát v roce 1955, kdy můj otec poprvé okusil řeholi externího učitele autoškoly. Od roku 1967 již působil jako stálý učitel Svazarmu autoškoly Kladno, středisko Slaný. Mnozí si možná ještě vzpomenou na autoškolu v klášteře. Později byl vedoucím autoškoly ve Slaném. V roce1979 se svými kolegy vybudovali nové prostory v Palackého ulici čp. 198 a autoškola na této adrese funguje dosud. V prosinci 1990 mu byla vydána registrační listina na výuku a výcvik řidičů a začala se psát nová historie jedné z prvních soukromých autoškol v regionu.

Otec tehdy začínal se starší Škodou 120 a Pragou V3S. Postupně rozšiřoval vybavení a poskytoval výcvik na všechny skupiny s výjimkou skupiny D. I mě odmala lákala vůně benzínu, ale jako své povolání jsem si vybral elektroniku. Postupně jsem však stejně inklinoval k motorům a tak jako kdysi můj otec i já jsem začal jako externí učitel v autoškole. Nejdříve jenom na osobních automobilech a postupně jsem si rozšiřoval učitelské oprávnění o další skupiny. Ještě v roce 1991, když chtěl otec založit rodinný podnik, bral jsem autoškolu jako „vedlejšák“. V tomtéž roce jsem ale zaregistroval živnost „výuka v řízení motorových vozidel“. Vše postupně spělo k tomu, že i já jsem od dubna roku 1992 začal autoškolu dělat naplno, jako své hlavní povolání, a za vydatné podpory a pomoci svého táty jsem se snažil vychovávat své první řidiče. Od něho jsem dostával ty nejcennější rady a zkušenosti. On byl pro mě vždy autoritou, ale i oporou a kamarádem. Postupně jsme začali firmu rozšiřovat a poskytovat i některé nové služby. Společně jsme začali budovat rodinnou firmu. A pak se stalo to, čemu jsem dlouho nemohl uvěřit. Otec vážně onemocněl a 30. dubna 1995 zemřel. Co dál? Zde bych chtěl poděkovat všem, kteří mě tenkrát podrželi a pomohli mi pokračovat v této práci. Nezbylo nic jiného než zatnout zuby a jít dál. Rozhodnutí bylo jednoznačné. Udržet firmu a rozsah poskytovaných služeb stejný, jako když jsme byli dva.

Měl jsem k dispozici osobní a nákladní automobil, traktor, motocykly, učebnu teorie ve Slaném a učebnu autotrenažerů doma v Řisutech. Dále jsem měl obrovskou chuť a vůli pokračovat a tolerantní manželku , která mi od začátku pomáhala s administrativou. Říká se, že vše špatné je k něčemu dobré. Odchod táty mě více sblížil s dalšími dvěma autoškoláky, Janou Stöhrovou a Michalem Šubrtem, a začala naše spolupráce, která trvá dosud. Troufám si tvrdit, že jsme velice dobrý tým. Společně působíme a vystupujeme jako autoškola Slaný a některé služby provádíme společně, jindy si pomáháme a doplňujeme se. Všichni jsme  odchovanci „starýho Šlajchrta“ a tak to klape. Tak. jak jde čas, mění se technika, zákony a požadavky na autoškolu, musíme se i my tomu všemu přizpůsobit. Vždycky mě bavila nejen praxe, ale hodně jsem se zajímal a rozšiřoval si vědomosti také z oblasti teorie a ty nabízíme svým zákazníkům ve formě školení. Toto všechno nemůžu zvládnout sám. Firma nemá stálé zaměstnance, ale pomáhají mi, když je třeba, tři externí učitelé, Antonín Krček, Jaroslav Kosina a ing. Petr Bílý. V současné době jsme schopni nabídnout tyto služby: výuka a výcvik všech skupin řidičských oprávnění mimo sk. D, školení řidičů, školení dopravců, kondiční jízdy. Mám vydanou koncesi na nákladní dopravu.

Co bude dál? Doufám, že se mi podaří udržet dobrý zvuk jména Šlajchrt. Chtěl bych doplnit registraci autoškoly i o skupinu D. Nezbývá než investovat a dělat vše proto, aby se firma rozvíjela. Mám tři syny,  zda některý z nich bude chtít pokračovat a udržet tradici, si netroufám spekulovat , ale pokud ano. pomůžu mu, stejně jako pomohl táta mně. Oba by nás to potěšilo.

Závěrem bych chtěl využít této příležitosti a ještě jednou poděkovat hlavně tátovi, který mi pomohl a bez něhož bych dnes nepsal tyto řádky, dále rodině, která se mnou musí snášet dobré i zlé, a svým kolegům Janě Stöhrové a Michalu Šubrtovi, se kterými společně „táhnem tu káru dál“, a já pevně věřím, že nám to ještě dlouho vydrží.

Díky…

Miloš Šlajchrt